|
|
Migrační rozhraní u evropských ptáků
Branišová, Dominika ; Hořák, David (vedoucí práce) ; Klvaňa, Petr (oponent)
Bakalářská práce se zabývá migračním rozhraním evropských ptáků - zónou kontaktu dvou populací jednoho druhu lišících se v tahové cestě a zimovišti. Okrajově se dotýká metodických přístupů používaných při výzkumu, jako kroužkování, testování jedinců v orientačních klecích, satelitních vysílačů či určování hladin stabilních isotopů v tkáních. Mezi druhy s dobře popsaným rozhraním patří např. pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla) nebo budníček větší (Phylloscopus trochilus). U ptáků je za vznik rozhraní zodpovědných mnoho mechanismů, mezi které se řadí: (i) kolonizace Evropy po posledním glaciálu dvěma a více populacemi jednoho druhu žijícími v refugiích, (ii) výskyt přírodních bariér, které oddělují jednotlivé populace a ovlivňují jejich směr migrace, (iii) vliv změn klimatu, které způsobují vznik rozdílů v migračním chování jednotlivých populací, a tedy i nových rozhraní. Mezi klíčové faktory zodpovědné za udržení existence se řadí mechanismy zajišťující co nejmenší procento křížení jedinců z odlišných populací v rámci rozhraní, jako je selekce proti hybridům či výběrové párování. U nepěvců však byly dokumentovány také odlišné pochody, například učení se tahové cesty mladými jedinci od dospělých. U udržení migračního rozhraní hraje klíčovou roli selekční tlak na nalezení optimální migrační strategie, který...
|
|
|
Genetická variabilita a diferenciace eurasijských populací rákosníka obecného\kur{(Acrocephalus scirpaceus)}
FAINOVÁ, Drahomíra
Rákosník obecný je dálkový migrant hnízdící v rákosinách západní Palearktidy. Odlišné směry tahu, různá zimoviště a dva uznávané poddruhy naznačují možnost genetické diferenciace populací tohoto druhu napříč hnízdním areálem. S využitím fragmentační analýzy 10 polymorfních mikrosatelitových lokusů jsme studovali genetickou variabilitu 496 jedinců z 36 hnízdních lokalit. Párová porovnání ukázala signifikantní odlišnosti ve frekvenci alel a genotypů i fixačních indexů mezi populacemi z Blízkého Východu, Pyrenejského poloostrova, Finska a zbytkem studovaných populací. Celkový fixační index byl sice statisticky významný, ale velmi nízký (FST = 0,018). Analýza molekulární variance (AMOVA) ukázala, že 98 % variability frekvence alel lze přičíst na vrub rozdílům v rámci populací, kdežto rozdíly mezi populacemi přispívají celkové variabilitě pouhými 2 %. Komplexní analýza pomocí bayesovských shlukovacích procedur v programu STRUCTURE 2.2 nedetegovala významnou genetickou strukturu populací. Relativně nízké genetické rozrůznění studovaných populací naznačuje velký disperzní potenciál rákosníka obecného, kdy genový tok účinně zabraňuje diferenciaci populací bez ohledu na rozsáhlý hnízdní areál a vysokou tahovou konektivitu mezi hnízdišti a zimovišti.
|
host ::
RSS.